Obsah
Sportovní život v Řehlovicích
Orientace:
2012
Florbalový turnaj
Dne 25.2.2012 se konal čtvrtý ročník florbalového turnaje Florbal Cup Řehlovice. Na tento turnaj se přihlásila čtyři družstva, z toho tři ze Řehlovic a jedno družstvo z Dubic. Na turnaji se hrálo systémem každý s každým. Během zápasů se ukázalo, že dvě družstva byla horkými favority na titul, a to loňský vítěz Goniš Dubice a družstvo z Řehlovic Zlatokopové.
Zbylá dvě družstva bojovala o třetí místo na stupních vítězů. Nakonec ho vybojovalo Družstvo Juniorů, u kterých to málokdo očekával. Po tomto zápase se svedl boj o první místo, který skončil nejtěsnějším výsledkem o jednu branku. Obě družstva měla stejně bodů, a proto rozhodovalo skóre ve prospěch družstva Goniš Dubice.
Jelikož to byl již čtvrtý ročník, rozhodli jsme se nechat vyrobit Putovní pohár, abychom tento sport provozovali i v dalších letech. Tento turnaj měl dobrý ohlas a všichni jsme si odnesli mnoho zážitků.
Chtěli bychom poděkovat za velikou podporu Obeci Řehlovice, že můžeme uskutečňovat tyto turnaje.
Za spolek florbalistů J. Dengler
2011
Florbalový turnaj
Dne 5.3., 6.3. a 12.3. 2011 se již potřetí konal řehlovický florbalový turnaj. Zúčastnilo se ho 6 týmů nejen ze Řehlovic, ale i z Dubic, a také jedno mužstvo z Habrovan. Na tento turnaj nám Obecní úřad Řehlovice poskytl grand ve výši 3 000,-Kč. Za tento grand jsme nakoupili ceny pro přihlášená družstva.
První dva hrací dny se hrálo na dvě tříčlenné skupiny a z ní postoupily první dva týmy, na které čekalo na přístím hracím dnu semifinále, hra o 3. místo a finále. Do semifinále postoupily týmy ze Řehlovic a jeden z Dubic. Semifinále bylo velice vyrovnané. Do finále se probojovaly týmy z Dubic a Řehlovic.
O 3. místo se utkaly týmy řehlovické mládeže a řehlovických juniorů. Finále bylo hodně vyrovnané. Hráči řehlovického týmu bojovali jako lvy, aby obhájili 1.místo z loňského turnaje, ale na nováčka z Dubic nestačili a prohráli o jedinou branku. Po všech zápasech se konalo vyhlášení za umístění, ale i za nejlepšího střelce a brankaře turnaje.
Z tohoto turnaje máme mnoho zážitků a doufáme, že se příští rok uskuteční znovu.
UMÍSTĚNÍ:
1.místo – Goniš – Dubice
2.místo – Rychlostonožky
3.místo – Bastardi
4.místo – Řehlovice – Junioři
5.místo – Habrovany
6.místo – Grenn Power
Golman – Petr Janda – Dubice
Střelec - Petr Radimský – Rychlostonožky
Složení jednotlivých týmů ZDE (pdf).
2002
V minulém čísle Řehlovických listů bylo psáno o sportovní činnosti v Dubicích. Chtěl bych něco přidat o sportovní činnosti v Řehlovicích, zvlášť když skončil rok a je čas ročního bilancování.
Začnu oddílem žen, který má už své postavení nejen ve sportu ale i v kultuře. Ano, jsou to ženy spíše středního a lehce staršího věku, ale svojí vitalitou se vyrovnají mladším. A to díky cvikům, které provozují. Tyto zdánlivě jednoduché cviky přinášení fyzickou i duševní zdatnost. Ženy se schází 2x týdně v tělocvičně, ale cvičí i doma. Tyto cviky, aby měly význam, se nesmí přerušit. Oddíl žen hluboce zasahuje i do kulturního dění v obci.
Vídáme a slýcháme je při různých kulturních akcích. Není to lehké naučit se nové písně tak, aby byl obměňován repertoár. Vážené ženy děkuji Vám za Vaši činnost a věřím, že se budete i nadále těšit z kulturních prožitků.
Dalším sportovním oddílem je společenství žen cvičících aerobik. Sportovat tímto systémem je dost špatné a pranic se mi nelíbí. Začít cvičit po novém roce, že se něco přibralo o vánocích, pak v dubnu, květnu a další měsíce vynechat, protože je práce na zahrádce. Pak opět od září 3 měsíce cvičit a zase přestat, že jsou přípravy na vánoce. To prostě není to pravé a takové nárazové cvičení spíše organizmu škodí, než prospívá. Je třeba se nad tím zamyslet. Oddíl má vyhrazené hodiny v tělocvičně po celý rok, ale tímto nedodržováním režimu brzdí možná někoho dalšího, kdo by chtěl sportovat. Proto se ani nedivím tak nízkému grantu, jaký oddíl obdržel. Nezlobte se na moje slova kritiky, ale nejdřív musím něco dokázat, a pak mohu natahovat dlaň. Ty peníze na jakoukoliv činnost, jsou peníze obcí našeho obvodu a rada i zastupitelstvo musí citlivě rozdělovat.
Dalším oddílem jsou mladí stolní tenisté. Na vesnici se vždy hrával stolní tenis a já chtěl toto odvětví sportu znovu rozjet, ale s dětmi, které se to učí od píky. Máme jim co nabídnout, obec zakoupila 3 stoly a začalo hrát 10 dětí. K dnešnímu dni máme v oddíle 4 dívky a 3 chlapce. Jejich hrací úroveň stoupá a troufám si napsat, že za dva roky budou mít i starší hráči s nimi co dělat. To samozřejmě záleží na tom, jak se tyto děti oddají tréninku, a na rodičích jak je podpoří. Někdy se dětem zajídají moje požadavky, ale bez práce nejsou výsledky. Po dvou rocích tréninku, kdy se děti učily vůbec trefit míček pálkou, se už dostavují první úspěchy.
V listopadu Jana a Martina vyhrály svoje kategorie na přeboru škol, kdy startovalo vždy po 8 dívkách. Navíc Jana získala 3. místo v okresním kole ve čtyřhře. Družstvo tvoří Jana a Martina Rauerovy, Anežka a Adéla Dytrtovy, Jakub a Tomáš Pilníkovi a Michal Pilník, který hraje levou rukou, a zvýšil tak atraktivnost hry, neboť hrát proti člověku, hrajícímu levou rukou, je těžší. Tělovýchovná jednota - oddíl stolního tenisu uspořádala 30. Prosince 2001 turnaj.
Umístění:
Ve dvouhře chlapců:
1) Michal Fiklík
2) Tomáš Pilník
3) Martin Hlaváč
Ve dvouhře dívek:
1) Jana Rauerová
2) Anežka Dytrtová
3) Martina Rauerová
Ve čtyřhře děvčat:
1) Jana a Martina Rauerovi
2) Anežka a Adéla Dytrtovi
Ve smíšení čtyřhře:
1) Jana Rauerová, Tomáš Pilník
2) Martina Rauerová, Jakub Pilník
3) Anežka Dytrtová, Michal Fiklík
Nejlepším stolním tenistou mládežnických kategorii byla vyhlášena Jana Rauerová
Oddíl lehké atletiky
Je to zpráva, ale zároveň vyznání a možná i poklona, ale hodně hluboká, sportu. Oddíl mladých atletů si uchovává svůj standart. Dvakrát týdně, v úterý a v pátek probíhá trénink. Zatím probíhá všestranný trénink, specializace probíhá až ve 14.,15. roce věku. V družstvu jsou děti od 6 do 15 let. Letos na přelomu léta klesl počet ze třinácti na sedm. Děti odešly z různých důvodů - nemoc, náročnost tréninku, specializace a časové důvody pro jiný sport, nesouhlas s některými rozhodnutími trenéra.To je normální průběh, ne každý vydrží. Tak se vyvíjí sport.
Starší žáci od 3. třídy ještě každý pátek po tréninkové hodině hrají basketbal. Sám jsem hrával basketbal a vím, že tento kolektivní sport přináší dětem rozvoj všech svalů celého těla, koordinaci a motoriku, cit pro míč, vytrvalost a kolektivní odpovědnost.
Každý rok se vyhlašuje nejzdatnější sportovec obce. V roce 1999 se zúčastnilo 19 dětí, v roce 2000 18 dětí a v roce 2001 opět 18 dětí. Žáci soutěží v 16 disciplinách a výkony jsou vyhodnocovány podle tabulek. Mrzí nás, že naše plakáty jsou mnohokrát strženy. A pak je to pohodlnost, pohodlnost dětí bojovat a utkat se s druhými. Z pasivních dětí vyrůstají i dospělí pasivní k pohybu. Tito mladí peciválové jsou ve srovnání se svými sportujícími protějšky o 30 % náchylnější k závažným onemocněním. Zamyslete se vy, rodiče, jak se věnujete po sportovní stránce rozvoji svých dětí. Přitom šancí je v našem obvodě víc než dost. Jsou tu prostory pro míčové hry, tělocvična, možnost turistiky jak pěší tak i na kolech. Znají vůbec Vaše děti okolí své obce? Na takové procházce pomáháte dětem poznávat přírodu, ale poznáte i mnohem více své děti. A možná budete překvapeni, co o přírodě vědí, nebo i nevědí. Příroda otvírá oči i ústa a přitom sportujete. Dnes mnoho rodin má počítače, děti hrají počítačové hry. Tyto hry rozvíjejí ty části mozku, které rozvíjejí představivost a pohyb. Ale pozor, jenom představují. Dítě sedí. Další blízké oblasti spojené se schopností učit se, pamatovat a kontrolovat svoje chování zůstávají nedotčeny. Důsledkem je asociální chování k hráčům, kteří nejsou schopni vstřebat nové poznatky. Důležitými činnostmi, aby se mladý člověk stal harmonickým, je čtení, komunikace s kamarády a sport.
Vím, co píši. Sám jsem sportoval na dost vysoké úrovní, cvičím a trénuji v Řehlovicích mládež od roku 1969. Dnes chodí ke mně děti mých prvních svěřenců. Jak čas jde, mládež se mění dobou, kterou zrovna prochází. I přesto si myslím, že to nervově ještě udržím. Měl jsem to štěstí, že táta sportoval a pak, ve škole jsem měl vynikající tělocvikáře. A tak jenom vracím, nebo snažím vracet, co mi dali učitelé Urban, Růžička, dnešní rektor Univerzity Jana Evangelisty Purkyně Zdeněk Havel, Broukal, Dobravská, Pěšínová a Vítek. Jsou to jména lidí, která možná neznáte, ale pro mne znamenali moc.
Mnoho rodičů mně vytýká, že jsem si děti vybral. Ano, vybral. A vybral jsem dobře, dodnes ten základ dětí zůstal a je stále od února 1995 se mnou. A podívejte se na ně, je to radost. Spoustu věcí umějí, jejich postavy se výrazně liší od nesportovců a navíc mají kolektiv, který spolu drží. A jejich rodiče si váží, že se jim věnuji. Trochu smůly mám u babiček - jedna sport vůbec nebere a neuznává, druhá mi vyčítá přílišnou tvrdost. Ve sportu musí být i trochu té tvrdosti (i když jsou to děti) a kázeň, jinak se výsledky nedostaví. A nekázeň vede i k úrazům. A za těch 32 uplynulých let neměl nikdo z dětí úraz.
Po poklesu počtu dětí ve skupině jsem nabídl některým rodičům možnost tréninku jejich dětí v oddíle. Je na nich, jak se této nabídky chopí. Zatím si myslím, že jsem vybíral dobře. A také zatím mám ještě dost trpělivosti, i když bych byl rád, kdyby mě někdo 
pomáhal. Samozřejmě je to ubírání ze svého osobního volna, ale není nic hezčího, věřte mi, když se některému z dětí podaří poprvé přeskočit kozu roznožkou, nebo se vyšplhat. Ten dětský úsměv, je to krásné a jediné ocenění od dětí. Je to pocit, který se nedá popsat.
Pár cvičitelů mně pomáhalo. On ten cvičitel musí mít rád děti, nesmí dát najevo své těžkosti z práce nebo osobního života. Ty děti jsou dost křehké, reagují po svém, jsou to vlastně individuality a podle toho se musí s nimi jednat. Jen jediný člověk, který to věděl a uměl to s dětmi, měl svoji skupinu dětí, měl jiné způsoby tréninku než já a výsledy měl. Ten člověk, můj kamarád, Jiří Fikejz, byl sice menší postavy, ale svým umem, rozhodností, chytrostí a láskou k dětem byl ohromný. Odešel jistě do sportovního nebe, ale já i ostatní od sportu, kteří ho znali, nezapomínáme.
Soutěž o nejzdatnějšího sportovce v obci
Pro rok 2001 se jim stává:
- Tomáš Pilník se ziskem 201 bodů.
- Druhé a třetí místo obsadili Jana Rauerová a Jakub Pilník shodně se 191 body.
- Na čtvrtém místě skončila Anežka Dytrtová - 183 bodů.
- Pátá skončila Adéla Dytrtová - 145 bodů.
- Na šestém místě Marina Rauerová - 149 bodů.
Hlavní soutěž o nejzdatnějšího sportovce roku v obci je tvrdá a náročná. O nejzdatnějším sportovci musím říci toto: Soutěž již vyhrál 2x, letos to bylo potřetí. Neměl lehkou sezónu, dva a půl měsíce nemohl trénovat, přesto bojoval a nevzdal se. I při tipování mezi sebou jej daly děti na první místo.
Uvádím některé výkony ze soutěže
- 5 minut skákání přes švihadlo 595 švihů - Jana Rauerová
- skok do dálky z místa 195 cm - Anežka Dytrtová
- trojskok z místa 600 cm - Anežka Dytrtová
- step - test za 40 vteřin 24x - Jakub Pilník
- dosah pod sebe 18, 5 cm - Jakub Pilník, 20 cm - Jana Rauerová
Vážení občané, to je hodně zkráceně, co mám na srdci. Možná, spíše určitě, nebude se mnou někdo souhlasit. Má na to právo. Ale sport nepotřebuje kritiky, ale aktivní lidi.
Tělovýchovná jednota Řehlovice, jako celek děkuje radě a zastupitelstvu obce za bezplatné poskytování tělocvičny, za rekonstrukci osvětlení a finanční podporu prostřednictvím grantů.
Jednota totiž provozuje svoji činnost bez peněz z ČTVU a ani nemá žádného sponzora. Kdo by se také zabýval malou tělovýchovnou jednotou.
O to více si vážíme podpory obce Řehlovice.
Jiří Sedlák
Předseda T.J. Řehlovice
trenér mládeže odd. lehké atletiky a stolního tenisu
